V sobotu 3. prosince jsme vyrazili se 2 páry na soutěž do Jinonic. Naprostou premiéru měla Veronika s Kubou Borští. Naši sourozenci nebyli nikdy na ukázkách a závdy neviděli ani na videu. Měli jsme velké obavy jak to zvládnou, ale když vyběhli na parket a začali svou sestavu, netušila jsem kdo to vlastně je. Na tréninku to není ani z poloviny takové, jako je vybičovala atmosféra závodu.

Verunka chtěla být ve finále, já jsem ji vysvětlila, že to poprvé nemusí dopadnout a vyšlo to. Po základním kole, kterého se zúčastnilo 11 párů šli ze 4. místa přímo do odpoledního finále.

Na začátku jsme měli radost i z 2. páru. Honza a Terezka postupovali taktéž přímo. V základním kole v žákovské kategorii se utkalo 15 párů a naši postupovali z 8. místa. Přiznám se, že jsem doufala, že to maličko "vylepšej" a díky tomu budou oba naše páry ve finále, ale opak byl pravdou. Semifinále bylo odtancované velmi opatrně a ač v hodnocení poroty měli více bodů než v "základu", bylo z toho nakonec až  nepříliš lichotivé 11. místo.

Co se stalo? Jejich provedení bylo opravdu opatrné a bez výrazu, díky čemuž jim chyběly křížky od poroty, které posílají páry do finále.

A co finále našich nejmenších? Tentokrát se do sestavy vloudilo pár chybiček a to je postavilo "až" na 6. místo.

I tak, naše dvojčata předvedla, že se neztratí. Vše budeme jen a jen zlepšovat, abychom s nimi časem skončili ve finále i na svazových soutěžích, kde není omezený start nejlepších párů. V této kategorii mohou být ještě 2 roky a tudíž si troufnu žíct, že s jejich elánem, přístupem a nadšením na to mají.

fotky jsou k nahlédnutí tady.